Vychytávky/Gadgets
- Zamotají se vám často nitě?
- Bolí vás záda když máte práci připnutou na kalhotách?
- Potřebujete od vázání často odcházet?
- Chcete mít dobrý přehled o vzorku?
- Nebo prostě chcete vyzkoušet jiný způsob vázání?
Zkuste moje vychytávky. A napište své zkušenosti a nápady, jestli se o ně chcete podělit s jinými náramkovými nadšenci. Určitě tady vaše nápady uveřejním.
Rozdělila jsem svoje nápady do čtyř kapitolek:
1. Rámečky na uspořádání nití
Rámečky – moje nápady
Většinou rámečky dělám z papíru, takže si je může zkusit vyrobit opravdu každý. Na rámeček si kolíčkem nebo lepicí páskou připevňuji nitě. Závažíčka drží nitě v napnuté poloze.
Na první fotce vidíte nejnovější verzi rámečku, který používám v současné době. Je vyrobený z tenčí vlnité lepenky, povrch je upravený pomocí ubrouskové techniky (decoupage). To má jednak funkci estetickou, a také zpevňující. O decoupage najdete na internetu spoustu informací, takže nebudu zabíhat do podrobností. Pro mě bylo důležité, když jsem zjistila, že si nemusím kupovat žádné speciální pomůcky a zejména drahé lepidlo. Docela dobře totiž poslouží i známé univerzální lepidlo Herkules.
Tento rámeček se od následujícího liší praktickým úložným prostorem tvořeným dřevěnou krabičkou, která se dá vysunout směrem dozadu jako šuplík. Dřevěné krabičce, kterou jsem doma našla, jsem také přizpůsobila celkové rozměry rámečku. Ale vzdálenost „zubů“ kterými vedu jednotlivé nitě, zůstala stejná jako u starší verze rámečku, tj. 1 cm.
Tento „cestovní“ rámeček jsem používala několik měsíců a velmi se mi osvědčil. Jak vidíte na nákresu (kóty jsou uvedeny v centimetrech), tento rámeček si můžete kdykoli rozložit (a dát třeba do batohu). Při skládání patří zelené terčíky na sebe a červené terčíky také na sebe. V místech terčíků se to spojí kolíčky na prádlo, a rámeček je připravený na vázání. V pravém dolním rohu nákresu je detail „zubů“. Je jich tam celkem 18, ale nic nebrání tomu, udělat rámeček i větší nebo menší. „Zuby“ jsou od sebe vzdáleny 1 cm. Zaoblení je vytvořeno obyčejnou kancelářskou děrovačkou.
Výhody napnutí práce na rámeček:
- konec chuchvalců, nitě se nešmodrchají,
- vždy je dobrý přehled o vázaném vzorku,
- můžu kdykoli od práce odejít a zase plynule navázat,
- u práce se dá stát i sedět, podle toho, do jaké výšky se rámeček umístí.
Nevýhody:
- ztrácí se velký půvab této techniky, který spočívá v tom, že obvyklým způsobem se dají náramky vázat v podstatě kdykoli a kdekoli doslova na koleně,
- o něco delší doba přípravy na vázání (kvůli namotávání jednotlivých nití na cívečky).
Rámečky – nápady od návštěvníků webu
Zajímavá vychytávka pochází od Gorda, který provozuje stránku o uzlech a uzlování gord.gringo.cz. Gord na upevnění práce při vázání náramků používá válec na paličkování (tzv. herduli). Už jsem se s tímto nápadem setkala u několika lidí, např. tyhle fotky mi poslala Julie (v červenci 2006):
Gord (na rozdíl od Julie) používá špendlíky nejen na přišpendlení práce. Rozvěšuje si na ně také nitě, kterými se váže (ty motá do bambulek převázané jednoduchým uzlem).
Jiný nápad mi do Knihy návštěv (18. 7. 2006) popsala Jarmila Štolbová. Náramky také váže na herduli, a jednotlivé nitě si namotává na paličky. Napnuté nitě (s paličkami) ale nezavěšuje na špendlíky (jak je obvyklé při paličkování), ale na rozdělení nití používá korálky z počitadel navlečené na kloboukové gumě a přichycené na bocích válečku pomocí čalounických špendlíků.
Další nápad na pomůcku (stav) pro pletení náramků mi poslala Bebe (v květnu
2006). Napsala mi: Táta mi na náramky vyrobil (jak to nazvat...stav?) z molitanu
potaženého látkou, na nitě mi vyřezal kolíčky ze dřeva (vypadají asi jako kost) vřele
doporučuji...alespoň ty kolíčky. Je to malé ale funguje to bezvadně
. Bohužel foto asi
nepošlu, páč to nemám čím vyfotit. Kolíčky nefungují jako závaží, ale jen na namotání
nitě, aby mi všude nevlála .
Pokusila jsem se to alespoň nakreslit. snad to půjde pochopit
.
Velmi zajímavou fotku jsem získala od američanky s přezdívkou justedee (z Heatheřina náramkového fóra). Na uchycení začátku používá obyčejný kancelářský clipboard a na fixování jednotlivých nití používá zářezy v papíru. Je to vlastně velice podobné mému rámečku.
2. Vázání začátku náramku
Když začínám, tak si nitě prostě přilepím k rámečku a rozdělím je do výřezů podle vzorku, který se chystám vázat. V potřebné vzdálenosti od konce pak nitě prsty přidržím co nejvíce u sebe a sepnu dřevěným kolíčkem na prádlo.
Nebo používám kuchyňské svorky (na zavírání rozbalených potravin).
Tahle pomůcka slouží k uvázání několika prvních řad. Uzlíky se díky tomu neposunují. A uvázat začátek je mnohem snadnější. Potom se může kolíček nebo svorka oddělat. Svorky se prodávají většinou v domácích potřebách. Já mám značku Tescoma, existuje řada dalších. Stačí nejmenší velikost (cca 6 cm). Balíček stojí asi 20 až 30 Kč.
Na polské stránce Moniky (Mzocho) je popsán další způsob jak vyzrát na ošklivý začátek náramku, kde bývají nejvíc vidět špatně a nerovnoměrně utažené uzlíky. Monika radí uvázat asi 20 řad a pak se vrátit k začátku náramku, první asi tři řady vypárat a znovu uvázat. Tak to je rada pro opravdové perfekcionisty!
Zajímavý a přitom jednoduchý nápad, jak uchytit nitě při vázání úvodních uzlíků, mám od američana s přezdívkou ulyssito z Heatheřina náramkového fóra. Nitě si protáhne a vlastně "pevně stiskne" kroužkem na klíče.
Jiný nápad na fixaci nití na začátku náramku mi přišel od Malije (v červenci 2006): ...když vážu nějaký širší náramek, u kterého chci rovný začátek, tak seřadím nitě a přelepím je barevnou izolačkou (páskou). Má to tu výhodu, že mám rovnou seřazené nitě a že se mi začátek nekroutí jako když začínám uzlíkem.
Možná, že je to jen drobnost, ale, podle mě, docela užitečná. Nitě jsou přelepené izolační páskou shora i zdola, a Malije mi ještě napsala, že jí tenhle způsob začínání vyhovuje také u náramků tkaných ze samých zpětných uzlíků.
3. Vázaní na kroužek
V Knize návštěv se pravidelně opakuje otázka „Jak začít přívěšek na kroužku?“
Nejjednodušší a zároveň nejpoužívanější způsob je použít uzel zvaný „liščí smyčka“.
Připravíte si jen polovinu nití, zato v dvojnásobné délce.
- Nit uprostřed přehneme. Vzniklou smyčku provlékneme kroužkem zezadu dopředu.
- Oba konce nitě současně provlékneme smyčkou.
- Utáhneme. Z liščí smyčky vedou dvě nitě. Na kroužek tímto způsobem přivážeme všechny nitě.
Někdy se uzlík na kroužek váže i opačně (smyčka se v bodu 1 vede zepředu dozadu). Pokud ho takto uvážete, tak vám na začátku přívěšku vznikne řada uzlíků (otočených o 90°) v barvách jednotlivých nití. Tyto uzlíky můžou rušit obrázek na přívěšku (ale jindy ho můžou naopak zajímavě ozvláštnit). Sami si můžete vybrat, co se vám víc líbí.
 Začátek přívěšku s úvodními uzlíky na rubové straně. Uzlíky na rubové straně nezasahují do vzorku. |
 Začátek přívěšku s úvodními uzlíky na lícové straně. Uzlíky na lícové straně mohou rušivě zasahovat do vzorku (například pokud má jednobarevné pozadí, jako v tomto případě). |
 |
 |
Uzlík liščí smyčka je shodný se zpětným uzlíkem z náramkové techniky, není náhoda že pecičky úvodních uzlíků vypadají stejně jako uzlíky v náramku (jen jsou otočené o 90°, protože uzlík se váže kolem vodorovného kroužku a ne kolem svisle vedoucí nitě).
Samozřejmě se často stane, že nitě z přívěšku nelze na začátku uspořádat do dvojic stejné barvy. Co dělat pokud vám zůstanou dvě nebo více nití různých barev?
Je několik možností:
- Nejjednodušší možnost: zbylé nitě různých barev rozdělte do dvojic. Nitě po dvojicích pevně svažte k sobě a uchyťte na kroužek. Uzlík se snažte posunout tak, aby byl na rubu přívěšku.
- Pokud vážete z moulinek nebo dvojitých perlovek můžete uvázat na kroužek liščí smyčkou lichou nit v poloviční šířce (z moulinky oddělte tři vlákna ze šesti), ale zato v dvojnásobné délce. Pod uzlíkem slučte prameny k sobě, z takovéto liščí smyčky bude vycházet pouze jedna vázací nit!!!
- Pokud nemůžete rozdělit nit napůl, ale ani nechcete svazovat dvě odlišné nitě k sobě, uvažte liščí smyčku jen kousek od konce nitě, a pod několika uzlíky veďte tuto lichou nit dvojitě. Až bude nit dostatečně fixovaná ve vzorku, kratší konec odstřihněte.
- Pokud máte jen malý počet „lichých“ nití a leží při okraji náramku (např. když vážete náramek do pravoúhlé sítě, tak může být jedinou lichou nití hlavní vázací nit), přichyťte tuto lichou nit na kroužek jako první, liščí smyčku uvažte jen kousek od konce nitě. Koneček „liché“ nitě přiložte ke kroužku a zbylé nitě náramku přichyťte ke kroužku liščími smyčkami vázanými přes kroužek i koneček nitě současně. (Autorkou tohoto nápadu je Kusa, zazněl na Lopuchu v příspěvku číslo 1908, 24. listopadu 2006.)
4. Závažíčka
Tak a teď se dostávám k závažíčkům. Ta, co používám v současné době, jsou velice bizarní. Už jsem za to sklidila mnoho udivených a veselých poznámek, nicméně hlavně že to funguje!
Začínala jsem s obyčejnými
vršky od PET lahví. Velikost je ideální a
materiál má tu výhodu, že se do něj dá žiletkou nebo posuvným nožíkem jednoduše
udělat zářez, do kterého se nit zasune, aby se nerozmotávala. Vypadá to asi
jako na obrázku. Nebylo to moc praktické, občas se to rozmotávalo a nitě
zastrkávané do výřezů se někdy třepily. Taky na delší nitě tam není dost
místa a nitě sklouzávají z vršku dolů.
Pak jsem náhodou přišla na to, že v některých vršcích od PET lahví drží cívky z mého šicího stroje. Dají se tam zacvaknout do dna. Takže jsem nit namotala na cívečku, tu pak zacvakla do vršku a zasunula do výřezu. Ale nitě se mi pořád třepily.
Nicméně tenhle způsob jsem používala víc než rok, než mě na napadlo něco lepšího. Uvědomila jsem si, že mám doma několik dětských vršků od Jupíků. Myslím, že je to dost známé, tyto vršky se nemusí sundávat z lahvičky, jen se zuby vysune bílá část nahoru a a obsah teče menším otvorem ven. To bylo přesně to co jsem celou dobu potřebovala. Nit se protáhla otvorem ve vršku (pomocí jehly), konec nitě se namotal na cívečku z šicího stroje (Łucznik) a pak se cívečka zackvakla do vršku.
I tenhle způsob jsem časem trochu pozměnila. V současné době si
vršky upravuju tak, jak to vidíte na sérii obrázků vlevo.
Pokud máte vršek z nějakého nedůvěryhodného zdroje (např. po mladším sourozenci
) a je znečištěný,
tak ho lze rychle a efektně vyčistit pomocí přípravku „Savo“ (ředěný
chlornan sodný). Ale pozor ať je nekápnete na oblečení, či
na koberec, „Savo“ má silnou odbarvovací schopnost!
Nejprve z vršku odřízneme bílou vrchní část (obr. 2). Dá se i vypáčit křížovým šroubovákem nebo nožem. Pozor ať si zbytečně nepoškodíte dolní žlutou část, aby se na ní nezachytávaly nitě!
Potom se odřízne část se závitem (obr. 3 a 4). A vršek je připravený k vázání.
Myslím, že výhody, které přináší používání závažíček, jsou jasné (nitě se nezamotávají a jsou stále pěkně napnuté). Má to ale i nevýhody:
- Cena: Jupík stojí cca 10 Kč (a to ještě pak pít takový sladký hnus
a cívka zhruba
6 Kč (cena listopad 2005). To je dohromady 16 Kč za jednu cívečku, což je hodně,
zvláště když jich člověk potřebuje třeba 20.
- Čas: přípravné práce trvají o něco déle než při normálním postupu, kdy si jen ustřižené nitě svážete do uzlu a připíchnete sicherkou na kalhoty či na polštářek.
Jako závažíčko se dá použít i kolíček na prádlo, kterým se svinutá nit secvakne a nebo jsem zkoušela svorky na potraviny od Tescomy (viz obrázek v oddílu Vázání začátku náramku). Nit jsem omotala a potom scvakla. Ale nitě jsou v té svorce příliš napínané a krepovatí se.
Další nápad na závažíčko pochází od Veroniky M.: celé nit se může prostě strčit do obalu od Kinder vejce a zacvaknout. Speciálně je to myšleno pro písmenkové náramky, kde je při vázání s ustřiženou hlavní nití opravdu problém, měří totiž většinou 5-6 m.
Tento další námět mi poslala poslala Rozálie R.: "...jak tam v závěru píšeš, že jestli má někdo nějakou vychytávku, tak že ti ji může napsat, no tak mě napadlo že ségra taky jednu má: vždycky si vezme kancelářskou svorku a nitě zamotá do menších svazečků, který tam pak secvakne svorkami. je to super, dělám to tak hlavně když mám dlouhý nitě. je sice blbý, že se nitě vetšinou na konci třepí, ale příprava nezabere tolik času."
Vidíte, že fantazii se meze nekladou. Pokud máte jakýkoliv nápad k vázání náramků, neváhejte a napište mi.