Puzzle 4x6
Autism Awareness Friendship Bracelet
Vzor Puzzle je možné zařadit
mezi pepitové vzory, jedná se o pepito 4x6, tj. čtyřbarevné ze šestic nití.
Počet nití: 24.
Barvy: Čtyři libovolné, dostatečně kontrastní barvy.
Délka nití: pro všechny barvy platí, že nejvíc uzlíků vážou prostřední nitě ze šestice. Vyplatí se, ustřihnou je delší. Např. 80, 80, 130, 130, 80 a 80 cm pro každou barvu.
Základní grafické vysvětlivky. (Podrobnější informace najdete na stránce Vysvětlivky.)
Náramek Puzzle, realizace a foto: Helena Tesařová
Náramek Puzzle, realizace a foto: Míša Hemmerová
Náramek s vlastním příběhem?
Nápad na tento náramek vznikl v červenci 2007 v Heatheřině
diskusním náramkovém fóru. Jedna z tamních aktivních diskutujících
(s přezdívkou qmusica) je maminkou malého chlapce s autismem.
Poté co se na fóru objevil vzor na náramek se symbolem růžové stužky,
která je symbolem informační kampaně proti rakovině prsu, vzpomněla si qmusica na
stužku, jejímž
nošením vyjadřujete sounáležitost s osobami trpícím autismem. A napadlo ji,
zda by šlo uvázat náramek s tímto vzorem. Tohle téma se velmi úzce dotýká i
mě osobně. Můj sedmiletý syn je také autista. Přesněji řečeno trpí Aspergerovým syndromem.
Podařilo se mi pro qmusicu náramek se vzorem puzzle (to je často používaný symbol autismu) opravdu vymyslet. Zaujalo mě to i proto, jsem o autistické stužce nikdy neslyšela. Později jsem zjistila, že tenhle symbol je v Česku zatím velmi málo známý.
Samozřejmě můžete tento vzor brát naprosto neutrálně, jako další z řady podobných geometrických pepitových vzorů.
Ale pro mě to byl tak trochu zvláštní zážitek, navrhovat tenhle vzor. A byl to pro mě impuls k tomu abych se pokusila napsat něco málo o autismu a Aspergerově syndromu. U nás je stále velmi malé obecné povědomí o těchto závažných poruchách. Budu psát o dětech, ale většina toho co napíšu se týká i dospělých.
Pozn.: U autismu se rozlišují různě závažné stupně této poruchy. Nejzávažnější je nízko funkční autismus, dále na stupnici následují středně funkční a vysoce funkční autismus. Neblíže k normálním, tj. neurotypickým, lidem mají osoby s Aspergerovým syndromem (AS). Všechny tyto poruchy dohromady se označují jako poruchy autistického spektra (PAS).
Děti s autismem
vypadají na první pohled jako stejně jako ostatní. Jejich postižení na nich není vidět,
přesto je to postižení velice závažné. Vnímají svět jinak než ostatní, a to způsobuje řadu
nedorozumění. Autisté mají například problém se zobecňováním informací. Můj syn se velmi
pozdě naučil pít ze skleničky (pil jen z dětské lahvičky, nebo brčkem). Měli jsme
radost, ale vzápětí jsme zjistili, že z plastového kelímku pít nechce. Pro něj to
byly dvě úplně odlišné věci, sklenička a kelímek. Z kelímku pít odmítal, ze svého pohledu
to neuměl. Vypadá to skoro jako naschvál, ale pro lidi, kteří mají takto nastavený mozek,
je to realita, oni takto vnímají. Další příklad: ve třech se letech konečně odvážil sjet
skluzavku. Opět jsme měli velkou radost a chválili jsme ho. Ale později jsme zjistili, že
"ve své hlavě" uměl jezdit jen po červené skluzavce, na modrou se neodvážil, to
"neuměl". Kelímek nebo skluzavka jsou přitom hmatatelné věci. Zkuste si představit
jak toto zúžené vnímání brání autistům pochopit situace v mezilidských vztazích!
Možná už je trošku jasné, proč zrovna puzzle. Autista má v hlavě stejné informace jako my, stejné kousky puzzle, kelímek–sklenička, červená skluzavka–modrá skluzavka, ale zatímco my je "složíme" správně (tj. ať už průhledné nebo barevné, pije se z toho stejně, ať už červené nebo modré, má to stejnou funkci, jezdí se na tom pro zábavu), on si tyhle informace složí jinak, z našeho pohledu divně. Ale má to svou vlastní logiku. O tomhle aspektu autistického myšlení vyšla v nakladatelství. Portál velmi pěkná kniha. Jmenuje se Mami, je to člověk, nebo zvíře? a je plná zajímavých, často nechtěně humorných příhod ze života jednoho autistického chlapce. Mimochodem, titulní větu "Je to člověk nebo zvíře?" pronesl tenhle chlapec v autobusu při pohledu na paní se zvláštním účesem :). Tahle "upřímnost" autistických dětí přivádí rodiče často do zapeklitých situací.
Děti s Aspergerovým syndromem mají často zvláštní koníčky, u kterých tráví spoustu svého volného času. Oblíbené jsou například vlaky, dopravní značky, veřejná doprava, různé plány a mapy, vesmír. Tohle všechno miluje i můj syn. Od dvou let má také rád čísla a písmenka. Počítat pozpátku se naučil úplně sám, sledováním displeje na mikrovlnce. Nějakou dobu nám nebylo jasné, jak to vlastně naučil. Až jeho věta: "Pět, čtyři, tři, dva, jedna, píp, už to je!" nás navedla :). Celé hodiny poslouchal CéDéčka, ale víc než samotné písničky vnímal měnící se čas na displeji. Dodneška ví u řady svých oblíbených písniček na sekundu přesně jsou dlouhé. Hodně času strávil tím, že si listoval knížkami, a přitom sledoval jen čísla stránek. Měl období, kdy si celé hodiny "četl" kalendáře. Prostě vzal stolní kalendář a otáčel jednu stránku za druhou, byl tím zcela pohlcený...
Všichni autisté i lidé s Aspergerovým syndromem bez výjimky mají problémy v mezilidských vztazích. Náš syn si nedokáže najít kamarády. Přitom to není způsobené jeho zvláštními zájmy. Ostatní děti jsou pro něho totiž nevyzpytatelné, nerozumí jim. Často to vypadá, že si daleko raději hraje sám. Pokud s ním někdo chce hru sdílet, zahání ho (když tohle vidím, chce se mi brečet). Dokáže si s někým hrát jen pokud druhý přesně dodržuje pravidla hry, která stanoví. Přes tohle všechno co píšu: nepředstavujte si nějakého suchara! Můj syn je veselý kluk se smyslem pro humor, rád se mazlí, a dává nám najevo, že nás má rád. Také velmi miluje svoji malou sestru (což asi odporuje obecně vžité představě, jak se chová autista).
Co dodat na závěr?
Tyhle děti od nás potřebují hlavně "oceán lásky a porozumění", jak to krásně v jedné větě shrnula maminka jedné autistické holčičky. Možná, že ve své rodině potkáte někoho s podobnými problémy. Nebo máte ve škole takto "divného" spolužáka. Nepravděpodobnější je, že znáte autismus jen z doslechu, přesto...
...bez výjimky všem doporučuji ke čtení nádherně dojemnou knížku Podivný případ se psem, příběh Christophera patnáctiletého kluka s AS. Marku Haddonovi se podařilo přiblížit čtenářům svět autistů jakoby zevnitř. Materiál na knihu sbíral rozhovory s lidmi s AS a jejich rodinami.
Na internetu můžete najít také texty Marca Segara, který měl diagnózu AS a napsal příručku pro ostatní osoby s Aspergerovým syndromem o tom jak přežít ve světě "normálních" lidí. Tyhle texty na každodenních situacích hezky ilustrují odlišné vnímání lidí s AS a těch ostatních. A samozřejmě: na internetu najdete nepřeberné množství dalších materiálů a informací o autismu a AS.
Proč vlastně píšu tenhle text, navíc na web, který se zabývá úplně něčím jiným? Napsala jsem to už v úvodu: je smutné, jak málo se u nás o autismu ví. Jestli něco lidem s PAS pomůže, tak je to, dle mého názoru, právě informovanost úplně všech: rodin, spolužáků, široké veřejnosti, politiků. Je nutné vědět, že ačkoli autismus není léčitelný, tak lidem s PAS je možné účinně pomoct, existují způsoby jak jim velmi zkvalitnit život. Samozřejmě je řada možností jak přispět i hmotně, ale hlavní je, zbavit se předsudků a snažit se o pochopení. Pak může přijít účinná pomoc.
1. listopadu 2007, Helena Tesařová
Základní grafické vysvětlivky. (Podrobnější informace najdete na stránce
Vysvětlivky.)
Související odkazy
-
Puzzle
4x3 –Náramek přátelství pro autismus (Helena
Tesařová 2007) -
Puzzle 4x6 (Helena Tesařová 2007) -
Puzzle 4x10 (Helena
Tesařová 2007) -
Puzzle
6x10 (Helena
Tesařová 2007) -
3D Puzzle 4x6 (Helena Tesařová
2007) -
Pepito (obecně známý vzor/commonly known pattern)